Komunitní centrum pro válečné veterány Olomouc
KCVV Olomouc

Adresa:
Tř. 1. máje 3
779 00 Olomouc

Telefon:
Recepce:
973 403 131
Vedení:
973 403 130
973 403 132

e-mail:
info@kcvvolomouc.cz

web:
www.kcvvolomouc.cz

Otevírací doba:

UPOZORNĚNÍ: V týdnu 27. - 30. 12. 2022 bude KCVV Olomouc pro veřejnost zavřené.

Po09:00-12:0013:00-16:00
Po-Čt08:30-11:3012:30-17:00
08:30-11:30---

KCVV je součástí Vojenské nemocnice Olomouc

Logo VN Olomouc

KCVV v médiích

 

Naši partneři:

BENEFITY PRO VÁLEČNÉ VETERÁNY

 

VÁLEČNÝ VETERÁN a RODINA VOJÁKA

 

 

 

Spolupracují s námi:

 

 

 

 

 

Malý seriál o vojenských hodnostech

Dovolili jsme si připravit malý seriál o vojenských hodnostech a pokusíme se o nich prezentovat několik zajímavostí, které nejsou všeobecně známé.
S plným vědomím, že naše ozbrojené síly jsou genderově vyvážené a že každá současná hodnost má název jak v mužském, tak i v ženském rodu, uvádíme v textech vždy pouze ten mužský. Je to pro větší přehlednost, ale i proto, že nitky původu většinou vedou do období, kdy se ženské tvary ještě příliš nepoužívaly.

VOJÍN

Výraz slovanského původu, který od svého vzniku až do současnosti označuje "jednoho z voje", tedy bojovníka na nejnižším stupni hierarchie. "Voj", neboli oddíl vojska, zřejmě souvisí s latinským "via" = cesta, ve smyslu vést, následovat či pronásledovat. Ze stejného latinského základu vzniklo i slovo "proviant", jako vybavení "na cestu".

Na snímku proslulá Via Appia Antica, jedna ze všech cest, které v okřídleném úsloví vedou do Říma, jejíž povrch formovaly kožené sandály římských legií i kola vozů antických kupců a na níž tak trochu vznikalo i české jméno pro budoucí hodnost s mezinárodním kódem OR-1.

V rakousko-uherské armádě byl k označení nejnižší hodnosti původně používán německý výraz "der Gemeine", který hovorová čeština přejala jako "kmán", k označení nízkého postavení, a to i mimo vojenské prostředí. Později byli vojíni označováni celou škálou názvů podle druhu zbraní, např. "pěšák" - "Infanterist", "dragoun" - "Dragoner", "sapér" či "zákopník" - "Sappeur", "vozataj" - "Trainsoldat", ale existovaly i takové nuance podle určení jako "trubač" - "Trompeter", "hornista" - "Hornist" a "bubeník" či "tambor" - "Tambour". Vedle hodnosti "Pferdewärter" - "ošetřovatel koní" se vyskytovaly i některé poměrně bizarní hodnosti jako "Pferdelosereiter", neboli česky "jezdec bez koně". Literárně proslulé postavy jako infanterista Švejk nebo sapér Vodička mají před svými jmény tedy uvedeny nejen druh zbraně, ale v jednom slově i hodnost.

Specifické názvy podle druhu zbraně či služby se "za starého Rakouska" vyskytovaly i u vyšších hodností, dá se však zjednodušeně říci, že směrem nahoru rozmanitosti ubývalo.

Na ilustračním snímku silueta jezdce - dragouna (včetně ochranného hřebene na helmě), která sloužila jako cvičný terč na jednom z olomouckých fortů.

SVOBODNÍK

Nositel druhého nejnižšího stupně hodnosti, "osvobozen" však již od některých běžných povinností, zpravidla těžkých nebo nedůstojných, např. při stavbě vojenských táborů. V různých armádách a v různých dobách byl svobodník považován někdy za mužstvo, jindy již za poddůstojníka.

Český výraz slovanského původu je doslovným ekvivalentem německého "der Gefreiter", jehož počeštěním vznikl "frajtr", slangové označení svobodníka, používané, dříve běžně, dnes již jen ojediněle, i v českém prostředí.

Nechvalně proslulým svobodníkem v historii byl Adolf Hitler, svým předchůdcem v čele Německa posměšně přezdívaný "český frajtr". Německý prezident Paul von Hindenburg, sám hodností polní maršál, opovrhoval Hitlerovou vojenskou hodností pouhého svobodníka a jeho rodiště Braunau nesprávně považoval za český Broumov (německy zvaný rovněž Braunau).

Na snímku svobodník v polní uniformě rakousko-uherské armády za 1. světové války.

DESÁTNÍK

Název hodnosti odvozen od počtu "desíti" vojáků, kterým nositel této hodnosti teoreticky velel. Čeština zde používá doslovný ekvivalent antické hodnosti "decurius" římských legií, tedy latinského označení velitele deseti vojáků.

Hodnost desátníka existovala i v husitském vojsku a náležela veliteli deseti vozů vozové hradby. V tomto případě však již šlo o něco jako nižšího důstojníka, kterému na deseti vozech podléhalo několik desítek až několik stovek bojovníků. Německý ekvivalent této hodnosti "der Korporal", přešel jako "kaprál" rovněž do vojenské hovorové češtiny, v současnosti se však aktivně prakticky nepoužívá. Etymologicky pochází z latinského "caput" = hlava. Z téhož základu pochází i název hodnosti "kapitán" a hovorové označení "kápo".

Desátník byl tradičně hlavním výkonným prvkem výcviku mužstva a do povědomí z jeho atributů vstoupila nejvíce lískovka, jako důležitý prostředek pro udržení kázně (v dobách, kdy vojenská služba nebyla zdaleka dobrovolnou záležitostí). Odtud se v angličtině dodnes zachovalo označení pro tělesný trest = "corporal punishment". Takřka "učebnicovým" představitelem někdejšího desátníka a jeho obvyklých vlastností je literární kaprál Himmelstoss ze slavného románu E. M. Remarqua Na západní frontě klid.

Na ilustračním snímku kresba neznámého uličníka v učebnici Biblické dějepravy ze druhé poloviny 19. století. Zobrazený voják, dle výstroje i postoje, by dost dobře mohl být právě desátník.

Přejít na začátek

VÁLEČNÍ VETERÁNI
zaregistrujte se u nás

a my Vás budeme informovat
o našich akcích

Chci se zaregistrovat

 TABULE CTI