VOJÍN

Na snímku proslulá Via Appia Antica, jedna ze všech cest, které v okřídleném úsloví vedou do Říma, jejíž povrch formovaly kožené sandály římských legií i kola vozů antických kupců a na níž tak trochu vznikalo i české jméno pro budoucí hodnost s mezinárodním kódem OR-1.

V rakousko-uherské armádě byl k označení nejnižší hodnosti původně používán německý výraz "der Gemeine", který hovorová čeština přejala jako "kmán", k označení nízkého postavení, a to i mimo vojenské prostředí. Později byli vojíni označováni celou škálou názvů podle druhu zbraní, např. "pěšák" - "Infanterist", "dragoun" - "Dragoner", "sapér" či "zákopník" - "Sappeur", "vozataj" - "Trainsoldat", ale existovaly i takové nuance podle určení jako "trubač" - "Trompeter", "hornista" - "Hornist" a "bubeník" či "tambor" - "Tambour". Vedle hodnosti "Pferdewärter" - "ošetřovatel koní" se vyskytovaly i některé poměrně bizarní hodnosti jako "Pferdelosereiter", neboli česky "jezdec bez koně". Literárně proslulé postavy jako infanterista Švejk nebo sapér Vodička mají před svými jmény tedy uvedeny nejen druh zbraně, ale v jednom slově i hodnost.

Specifické názvy podle druhu zbraně či služby se "za starého Rakouska" vyskytovaly i u vyšších hodností, dá se však zjednodušeně říci, že směrem nahoru rozmanitosti ubývalo.

SVOBODNÍK

Na snímku svobodník v polní uniformě rakousko-uherské armády za 1. světové války.

Nositel druhého nejnižšího stupně hodnosti, "osvobozen" však již od některých běžných povinností, zpravidla těžkých nebo nedůstojných, např. při stavbě vojenských táborů. V různých armádách a v různých dobách byl svobodník považován někdy za mužstvo, jindy již za poddůstojníka.

Český výraz slovanského původu je doslovným ekvivalentem německého "der Gefreiter", jehož počeštěním vznikl "frajtr", slangové označení svobodníka, používané, dříve běžně, dnes již jen ojediněle, i v českém prostředí.

Nechvalně proslulým svobodníkem v historii byl Adolf Hitler, svým předchůdcem v čele Německa posměšně přezdívaný "český frajtr". Německý prezident Paul von Hindenburg, sám hodností polní maršál, opovrhoval Hitlerovou vojenskou hodností pouhého svobodníka a jeho rodiště Braunau nesprávně považoval za český Broumov (německy zvaný rovněž Braunau).

DESÁTNÍK

Na ilustračním snímku kresba neznámého uličníka v učebnici Biblické dějepravy ze druhé poloviny 19. století. Zobrazený voják, dle výstroje i postoje, by dost dobře mohl být právě desátník.

Název hodnosti odvozen od počtu "desíti" vojáků, kterým nositel této hodnosti teoreticky velel. Čeština zde používá doslovný ekvivalent antické hodnosti "decurius" římských legií, tedy latinského označení velitele deseti vojáků.

Hodnost desátníka existovala i v husitském vojsku a náležela veliteli deseti vozů vozové hradby. V tomto případě však již šlo o něco jako nižšího důstojníka, kterému na deseti vozech podléhalo několik desítek až několik stovek bojovníků. Německý ekvivalent této hodnosti "der Korporal", přešel jako "kaprál" rovněž do vojenské hovorové češtiny, v současnosti se však aktivně prakticky nepoužívá. Etymologicky pochází z latinského "caput" = hlava. Z téhož základu pochází i název hodnosti "kapitán" a hovorové označení "kápo".

Desátník byl tradičně hlavním výkonným prvkem výcviku mužstva a do povědomí z jeho atributů vstoupila nejvíce lískovka, jako důležitý prostředek pro udržení kázně (v dobách, kdy vojenská služba nebyla zdaleka dobrovolnou záležitostí). Odtud se v angličtině dodnes zachovalo označení pro tělesný trest = "corporal punishment". Takřka "učebnicovým" představitelem někdejšího desátníka a jeho obvyklých vlastností je literární kaprál Himmelstoss ze slavného románu E. M. Remarqua Na západní frontě klid.

ČETAŘ

Na snímku dědeček, když si ve vycházkové uniformě četaře polního četnictva mysliveckého útvaru, babičku bral. Tedy dědeček Hankova podvrhu využil hned dvakrát, když se stal četařem četnictva.

Výraz "četa", jež dal očividně základ i názvu této hodnosti, pronikl do češtiny z jiných slovanských jazyků v době národního obrození jako název pro (vojenskou) ozbrojenou skupinu o určitém "počtu", resp. tento počet "čítající". Ačkoli se slovo "početný" zdá být staré, jako sama čeština, poprvé ho použil až Václav Hanka v Rukopise královédvorském (objeven 1817), čímž dokazuje, jak i podvod může nadlouho obohatit jazyk. Starším etymologickým základem v tomto případě zřejmě bylo latinské "caterva" = hromada, skupina, zástup. Stejný původ má i výraz "četník".

Německý ekvivalent "der Zugsführer", doslova "vůdce čety" byl rovněž jako "cuksfíra" přejat do hovorové vojenské češtiny, dnes má však již charakter archaismu a aktivně se prakticky nepoužívá. Zřejmě svou roli sehrálo právě slůvko "führer", které za války získalo značně negativní nádech. Ve většině evropských armád byl a je užíván ekvivalent této hodnosti "seržant", v habsburské armádě se ale tento termín nevžil a nepřejal jej ani žádný z právních předchůdců naší dnešní armády. Výraz seržant má původ v latinském "servire" = sloužit.

ROTNÝ, ROTMISTR, NADROTMISTR

Na ilustračním snímku část nastoupené roty z poloviny 90. let.

Hodnosti, etymologicky zjevně spojené s názvem jednotky "rota", se v historii naší armády, a to i poměrně nedávné, přesouvaly mezi různými hodnostními sbory a měly "proměnlivou hodnotu". "Rota" do našeho jazyka přešla z německého "die Rotte" = družina, tlupa a tento výraz je příbuzný slovesu "srocovat se". Původ názvů těchto hodností je zřejmě nutno hledat až v husitských dobách, kdy "rota" byla blíže nespecifikovaná jednotka (možná obsluha houfnice), v jejímž čele stál "rotymajstr".

Rovněž v žoldnéřských armádách se vyskytovala poddůstojnická hodnost označovaná jako "rottmeister". V některých armádách, například ruské nebo polské, se v minulosti vyskytovala hodnost obdobně znějícího názvu ("ро́тмистр" [rótmistr], "rotmistrz"), jednalo se však o důstojnické hodnosti odpovídající přibližně dnešnímu kapitánovi a funkci velitele roty. Naši dnešní nositelé těchto hodností sice přímo nevelí rotě, většinou se však významně podílejí na jejím vnitřním chodu.

Z němčiny převzala hovorová čeština k označení "roty" dnes už archaický výraz "kompanie" či "kumpanie", což má základ v latinském "companio" = druh, společník, stejně jako v naší hovorové řeči běžně užívaný "kumpán". V žádné ze současných významných evropských armád se na srovnatelné úrovni nevyskytují hodnosti s názvem odvozeným od slova "rota", resp. ekvivalentního překladu tohoto slova (např. anglická "company", německá "die Kompanie", francouzská "compagnie" či ruská "рoта" [róta]), tudíž lze tuto skupinu hodnostních názvů dnes považovat za "českou specialitu".

PRAPORČÍK, NADPRAPORČÍK

Na ilustračním snímku praporečník Hradní stráže z počátku 90. let ve formě dětské vystřihovánky.

Na rozdíl od jiných hodností, jejichž názvy jsou odvozeny od názvů jednotek na určitém stupni organizační hierarchie (už jsme psali o četaři a rotmistrovi a ještě napíšeme o plukovníkovi a brigádním generálovi), výraz "praporčík" má svůj původ sice ve slovu "prapor", ale ve smyslu "zástavy". "Praporčík", resp. "praporečník", býval původně pověřen nošením a ochranou praporu. Obvykle se jednalo o služebně nejmladšího důstojníka jednotky.

V běhu dějin náležel "praporčík" do různých hodnostních sborů, býval nejnižším důstojníkem, příslušníkem stejnojmenného sboru praporčíků, ale i nejvyšším poddůstojníkem. Vlastní slovo "prapor" zřejmě pochází ze staroslovanského "porpor", odvozeného z kořene "per-" (stejně jako "pero" nebo "peruť") = létati, vlát ve vzduchu.

"Prapor", coby vojenská jednotka nebo útvar, má stejný etymologický původ, ale ke svému oficiálnímu českému názvu přišel až po vzniku samostatného Československa. Ve starších překladech vojenských textů se však již slovo "prapor" v tomto významu vyskytuje. V minulosti býval prapor nazýván "mezinárodním" termínem "batalion", který má původ v latinském "battuere" = bít, stejně jako název jiné vojenské jednotky - "baterie".

ŠTÁBNÍ

Na ilustračním snímku "palcát", původně středověká úderná ruční zbraň, později symbolické označení moci vojenského velitele, do značné míry podobné i tzv. "maršálské holi".

K některým hodnostem se pojil či pojí přívlastek "štábní". Dnes existuje štábní praporčík, v nedávné minulosti býval i štábní rotmistr a v hlubší minulosti štábní kapitán. Je asi celkem zjevné, že se jedná o derivát slova "štáb", které celkem důvěrně známe v angličtině i němčině, méně známé však už je, že termín "der Stab [štáb]" v němčině původně znamenal (a dodnes znamená) "hůl", ve smyslu něčeho jako "žezlo", symbolizující určitou moc. Ostatně i v angličtině si "staff" dodnes podržel význam "berla", "hůl" či "nivelační lať".

Za "starého Rakouska" se v hovorové řeči užívalo označení "štába", což znamenalo "důstojník od štábu" a přeneseně se tak s uznáním říkalo tomu, kdo dbal o svůj vzhled, ale vynikal i nějakou dovedností. Do dnešních dnů se nám tento slangový prvek dochoval jako "šťabajzna", k lidovému označení přitažlivé ženy. Jak, ale v běhu času došlo k přenosu z muže na ženu zatím zůstává jazykozpytnou záhadou.

Kubismus a hodnostní označení

Na ilustračním snímku upoutávka na výstavu o dějinách umění a "staronová" podoba hodnostního označení.

Kubismus, jako umělecký směr, se projevuje především ve výtvarném umění, ale i v architektuře a v užitém umění. U nás byl velmi populární v prvních dekádách 20. století. Charakterizuje ho zejména dekorativní členění na ostré, přímočaré geometrické tvary.
Právě pod vlivem tohoto oblíbeného uměleckého směru vzniklo hodnostní označení, které se, po určité přestávce, užívá i dnes.

PORUČÍK, NADPORUČÍK

Na ilustračním snímku slavnostní vyřazení absolventů vysoké vojenské školy v hodnostech poručíků z počátku 90. let.

Mezi důstojníky se traduje úsměvné pořekadlo, že "...poručík není od poroučet, ale od toho, aby byl po ruce". Uživatelé této praktické moudrosti většinou nevědí, že i z etymologického hlediska mají naprostou pravdu. Výraz "poručik", resp. "поручик", užívala v minulosti i ruština, a to ve významu "muž který je setníkovi (veliteli roty) k ruce". Patrně také pod historickým vlivem ruštiny se v některých slovanských jazycích v obdobném znění užívá název této hodnosti dodnes, včetně polštiny, přes kterou zřejmě výraz doputoval i do naší řeči.

Některé slovanské jazyky (včetně moderní ruštiny) naopak převzaly z neslovanských evropských jazyků, "mezinárodně platný termín", který do našeho vojenského slangu přešel jako "lajtnant". Německý "der Leutnant", anglický a francouzský "lieutenant" či ruský "лейтена́нт" [lejtěnánt] mají etymologický základ v latinském "loco tenens" = místo držící, tedy zástupce. Doslovný překlad vysvětluje původní postavení poručíka ve struktuře roty (setniny, kompanie), jako druhého po jejím veliteli, tedy muže, který musel být veliteli "po ruce". "Loco tenens" a jeho moderní odvozeniny figurují ve smyslu "zástupce" i ve vyšších hodnostních sborech, ke kterým se dostaneme později.

KAPITÁN

Na ilustračním snímku jeden z fortů v okolí Olomouce, jehož posádce o počtu až 340 vojáků velel důstojník v hodnosti kapitána.

Výraz "kapitán" pochází z latinského "caput" = hlava. Německý ekvivalent "der Hauptmann" pochází ze stejného základu v němčině ("das Haupt" = hlava) a do českého vojenského slangu pronikl jako "hejtman". Výrazy "kapitán" i "hejtman" získaly v češtině i poměrně širokou škálu významů v nevojenském prostředí. Pro označení hodnosti kapitána se ujal i český výraz "setník", tedy velitel "sta vojáků", obvykle roty (kumpanie), což je v překladu totéž jako antický "centurius" římských legií.

V minulosti bylo výrazu "setník" užíváno jako volného českého překladu, po vzniku samostatného Československa však byl první tři roky "setník" oficiálním názvem hodnosti, než byl nahrazen "mezinárodnějším" kapitánem. V rakousko-uherské armádě se zde rovněž vyskytovala určitá názvoslovná specifika, například u jízdy se nositel této hodnosti nazýval "rytmistr" ("Rittmeister", z německého "der Ritt" = jízda na koni, tedy nic společného s naším rotmistrem) a ve skupině vojenských duchovních "polní kurát" ("Feldkurat"). Zcela samostatnou a značně složitou kapitolou by pak mohlo být užití výrazu "kapitán" a jeho variací u letectva a námořnictva.

MAJOR

Na ilustračním snímku hodnostní označení majora z poloviny 90. let (které se od "předrevolučního" lišilo jen posunutím hvězdy ze středu nárameníku k vnějšímu okraji).

Výraz major, hodnost, kterou označuje, i její místo v hodnostním systému, lze považovat za jakousi stálici, která se od vzniku pravidelných armád téměř beze změny vyskytuje napříč historií a politickými režimy, stejně jako armádami a jazyky významných států.

Do ostatních jazyků se slovo "major" vypravilo z latiny, kde mělo a má význam "větší" (odtud rovněž "majorita", "majestát", "majordomus" či "magnát"). Výraz major nebývá překládán do jednotlivých jazyků a ani v češtině se neujal žádný národní ekvivalent. V některých starších překladech však bývá major, který často velel praporu, uváděn jako "praporník" a tento výraz se objevil i v prvním návrhu pojmenování hodností po vzniku samostatného Československa.

Historicky byl major třetí důstojník pluku, což koresponduje s jeho současným postavením mezi vyššími důstojníky. Protějšek majora u generality - generálmajor je ve své hodnostní skupině rovněž třetím v pořadí.

PODPLUKOVNÍK

Na ilustračním snímku je zobrazen prstenec předsunutých fortových pevností, na jejichž vzniku se velkou měrou podílel Julius von Wurmb (1804 - 1875), který byl v roce 1849 jmenován ředitelem olomouckého ženijního ředitelství a zároveň povýšen na podplukovníka. Julius von Wurmb je tedy podplukovníkem, který v dějinách asi nejvíc změnil vzhled Olomouce.

I bez velké jazykozpytné analýzy je jasné, že "podplukovník" je hodnost "pod plukovníkem", jehož etymologii vysvětlíme později. Ve významných západoevropských jazycích však výraz podplukovník není překládán pomocí "podřizující" předpony, nýbrž "spojením plukovníka s poručíkem".

Angličtina užívá "lieutenant colonel", němčina "der Oberstleutnant" a francouzština "lieutenant-colonel". Doslovný překlad jako "poručík" (se kterým se lze setkat např. v méně kvalitních překladech amerických filmů z vojenského prostředí) je však v tomto případě zavádějící, protože uvedený výraz zde byl míněn v původním významu "loco tenens", tedy "místo držící" čili "zástupce", neboli "stojící pod uvedenou hodností".

Hodnostní označení

Na ilustračním snímku méně zdobený sponton pruského poddůstojníka a více zdobený sponton pruského důstojníka, oba z poloviny 18. století a na obou monogram pruského krále Bedřicha "FR - Fredericus Rex - Bedřich král" (není však zcela jasné, kterého v pořadí).

Se zavedením jednotných uniforem nebylo ještě zavedeno hodnostní označení dnešního typu (na epoletách, na límci, na rukávech, popř. na hrudi). Často byla hodnost reprezentována zbraní, a to jak druhem, tak výzdobou. Poddůstojníci např. nosili halapartnu (známá od ponocných z pohádek nebo z vánočních besídek) a důstojníci tzv. sponton nebo partyzánu (15. – 17. (18.?) století, podobné bodnosečné zbraně jako halapartna). Podle stupně důstojnické hodnosti pak byla zbraň doplněna střapcem, případně čepel ozdobena rytím, leptáním nebo zlacením a ratiště vyřezávané či pobité aksamitem.
Jako symbol hodnosti bývala uniforma doplněna také šerpou, např. pro nižší důstojníky vlněnou, pro vyšší důstojníky hedvábnou a pro generály zlatou.

PLUKOVNÍK

Na ilustračním snímku je tzv. Locatelliho bastion, který se jako jediný z pevnosti Olomouc zachoval. Pojmenován byl po veliteli pevnosti plukovníku Locatello de Locatellim, který se v roce 1657 vyznamenal zpronevěrou peněz na verbování vojska, za což byl z funkce odvolán. Protože i negativní reklama funguje, stal se defraudant jedním z nejslavnějších plukovníků v dějinách posádky Olomouc.

Historicky byl plukovník "prvním či nejvyšším u pluku". Tomu odpovídá i německý ekvivalent názvu této hodnosti "Oberst" (původně "Obrist", "Oberster") - volně přeloženo "nejvyšší" a jako "óbršt" přešel v minulosti i do českého vojenského slangu. "Pluk", výraz užívaný ve slovanských jazycích, původně znamenal "lid", "zástup", "vojsko" či "bitevní šik", pochází z němčiny a souvisí s "das Volk" = národ, lid.

Anglický a francouzský překlad názvu této hodnosti "colonel", ač by se to na první pohled mohlo zdát, nijak nesouvisí s "kolonií" či "koloniálním vojskem". Pochází z francouzského "colonne" [kolon] = sloup, pilíř a původně tak byl označován velitel první roty (company) u pluku (regiment) – která byla vnímána jako nejdůležitější, neboli jako "pilíř". Výraz "regiment", kterým pluk označují hlavní neslovanské jazyky i český vojenský slang, pochází z latinského "regere" = řídit, vést, ovládat (stejně jako "regulovat", "region" či "regent").

Hvězda jako symbol hodnosti

Častým symbolem hodnosti skrz naskrz dějinami, státy i hodnostními sbory je hvězda. Ať už troj, pěti, šesti či osmicípá.

Čekáte-li nějaké kuriózní vysvětlení jejího původu, budeme vás muset zklamat. Hvězda už od biblických dob, zejména v evropské kultuře, symbolizuje naději. Kromě filmů „s hvězdičkou“ bývá vnímána pozitivně (kreslíme ji před letopočet narození, učitelé hvězdičku připisují k jedničce, kvalitu hotelů značí počet hvězd, o výjimečném jedinci říkáme, že je hvězda) a velmi často bývá součástí státní symboliky. Zejména pěticípá hvězda bývá tradičně silně asociována s válkou a armádou. Což všechno zřejmě přivedlo hvězdu i na vojenské epolety.

Pecky jako rodinné stříbro Čechů

Abychom nezůstali dlužni alespoň přibližné vysvětlení původu hodnostního označení poddůstojníků, uvádíme, že tzv. "pecky" jsou něco, jako náš národní poklad, který se v jiných státech vyskytuje jenom velice zřídka (ze současných států NATO pouze u armády Nizozemska, a to jen pro jedinou hodnost).

Zavedeny byly již za první republiky a důvodem k tomu byla, s největší pravděpodobností, kombinace pěkného vzhledu, vysoké rozlišovací hodnoty (nikdo si je na dálku či ve tmě nepletl, jako tomu bylo např. s označením rotmistrů a nižších důstojníků v nedávné minulosti) a snadné výroby. Tento způsob označení ocenili např. i poddůstojníci na východní frontě, kteří je nahrazovali čalounickými cvočky.

Velkolepá hypotéza, že poddůstojnická "pecka" symbolizuje kruh či kouli, v nichž se nějak periodicky otáčí chod lidského bytí, se však k tomuto označení neváže. Nebo o ní dostupné prameny z nějakého důvodu zarytě mlčí.

Brigádní generál

Na ilustračním snímku „jednohvězdičkové“ hodnostní označení brigádního generála z roku 1945.

Výraz "generál" pochází z latinského "generalis" = všeobecný, tedy "velitel všech zbraní", "brigáda" pak pochází z "briga" = boj, potyčka, přeneseně pak bojová, ale později i pracovní skupina.

U slova "brigáda" se potkáváme se zvláštním jevem, kdy stejně znějící slovo bylo do češtiny z cizího jazyka převzato dvakrát. Poprvé, ve významu "vojenského útvaru" to bylo ze španělštiny (cca 16. – 17. století), zatímco brigáda, ve významu "skupiny pracovníků (někdy i dobrovolných)" k nám přišla (v poválečném období) prostřednictvím ruštiny.

Velmi podobně k nám do jazyka vstoupil i "pionýr" – ve smyslu "ženista, zákopník a později i průkopník" byl převzat z francouzštiny, jako člen dětské (mládežnické) organizace byl zprostředkován ruštinou.

Hodnost brigádního generála vychází z tradic armády první republiky a zároveň koresponduje s hodnostmi významných aliančních armád.

Generálmajor a generálporučík

Na ilustračním snímku uniforma československého generála z počátku 50. let, aktuálně však nošená jeho synovcem.

Etymologie všech obsažených slov již byla uvedena výše. Zbývá tedy vysvětlit diskrepanci mezi hierarchickým vztahem majora s poručíkem a obou generálů. Hypotéza z doby Československé lidové armády uváděla, že vztah je dán počtem hvězd, který tenkrát skutečně korespondoval, protože generálmajor byla první generálská hodnost, tedy generál "jednohvězdičkový" a generál poručík měl hvězdy dvě. Nezasvěceného nutká k jízlivé poznámce o "vojenské logice", nicméně vysvětlení má k pravdě blíž, než se zdá.

Postavení generálmajora, jako třetího ve svém hodnostním sboru, je paralelou pozice majora, jako třetího v původní hierarchii pluku. Generálporučík stojí jako druhý po armádním generálovi a slovo "poručík" je zde nutno chápat v jeho původním smyslu, jako "loco tenens", tedy "místo držící" čili "zástupce", původně vrchního velitele, případně panovníka.

Armádní generál

Ilustrační snímek z publikace Armáda a národ. Praha: Nakladatelství L. Mazáč, 1938.

Naše nejvyšší vojenská hodnost, jejíž nositel, jak název napovídá, velí "celé armádě". Výraz "armáda" má původ v latinském "arma" = zbraň (stejně jako třeba "alarm", "armatura" či "almara", což byla původně skříň na zbraně). Ve dvacátých letech existoval v Československé armádě pouze jeden stupeň generálské hodnosti, nazvaný jednoduše "generál" a označovaný jednou pěticípou hvězdou. Ve třicátých letech se hodnostní sbor generálů rozdělil na tři stupně, paradoxně však přestal existovat generál "jednohvězdičkový". První stupeň - "brigádní generál" - totiž symbolizovaly hvězdy dvě, "divizního" pak tři a "armádního" čtyři.

Stalo se tak po vzoru Francie, kde došlo ke zrušení nejnižší generálské hodnosti, ale ostatní byly ponechány se stejnými názvy i stejným počtem hvězd. Tedy velmi podobná situace jako u nás v nedávné minulosti, když byla zrušena hodnost "podporučík". Ve Francii tato tradice u generálů (i admirálů) přetrvává dodnes.

Maršál

Na ilustračním snímku pamětní deska mezi okny tzv. Edelmannova paláce na Horním náměstí v Olomouci, která připomíná, že zde bydlel legendární "maršál Radecký". V době, kdy byl velitelem pevnosti Olomouc (1829 - 1831) však měl hodnost "jen" generála jezdectva (0F-8, neboli "tři hvězdy").

Hodnost, resp. celý hodnostní sbor, který existuje v některých větších armádách, kupodivu nemá etymologicky nic společného s vojenským "maršem". "Marš", či od něj odvozené "mašírovat" pochází z germánského "markon", v původním smyslu "značit", resp. "vtiskovat kroky" (odtud také "marka", "markantní" či "zmerčit"). Výraz "maršál" pochází ze starogermánských slov "marah" = kůň a "scalc" = služebník. Původně se tak označoval "správce stájí" či "vrchní štolba", což ve středověku byla velmi renomovaná funkce, svěřovaná jen důvěryhodným příslušníkům dvora. Někdy se setkáváme i s variací výrazu "maršálek", což je však jen překladatelská nuance, nikoli označení nějaké nižší hodnosti. Hodnost "polní podmaršálek", užívaná v rakousko - uherské armádě se v některých variantách přepisu originálního německého názvu uváděla jako "Feldmarschallleutenant", čímž dochází k neobvyklému výskytu tří "L" za sebou.

Ačkoli česká ani československá armáda hodnosti maršálů nepoužívala, nositel maršálské hodnosti v jejích řadách přesto působil. RNDr. Karel Janoušek byl za zásluhy při formování československých jednotek v RAF britským králem jmenován do hodnosti "air marshal". Komunistickým režimem byl tento jediný československý nositel hodnosti maršála následně perzekuován, propuštěn z armády, degradován a vězněn, následně rehabilitován, po pádu režimu pak in memoriam povýšen na armádního generála.

Generalissimus

Na ilustračním snímku zámek Račice nedaleko Vyškova. V září 1938 zde mělo sídlo Hlavní velitelství operujících armád, čili velitelství veškeré mobilizované branné moci Československa, v jehož čele stál generál Ludvík Krejčí a jeho funkce nesla název generalissimus.

Generalissimus je nejvyšší vojenská hodnost udělovaná, zvláště za války, vojevůdcům velkých armád. Má stejný etymologický původ jako "generál", jedná se však o 3. stupeň (superlativ) od "generalis" - volně přeloženo jako "nejvyšší". Je velmi málo známo, že tato hodnost, resp. spíše titul či funkce existovala i v předválečné Československé armádě a jejím nositelem byl hlavní velitel, generál pověřený prezidentem republiky po vyhlášení mobilizace velením nad celou brannou mocí. Dne 23. 9. 1938 byl generalissimem jmenován náčelník hlavního štábu armádní generál Ludvík Krejčí.

S hodností generalissima bývá v obecném povědomí nejvíce spojován Josif Visarionovič Stalin. Tato hodnost vznikla v bývalém Sovětském svazu krátce po skončení druhé světové války v Evropě, jako nejvyšší vojenská hodnost a Stalin byl jejím jediným nositelem. Zajímavé je, že pro ni nikdy nebylo schváleno hodnostní označení a generalissimus Stalin nosil na uniformě i nadále označení maršála Sovětského svazu (podle některých historiků dokonce samo zavedení této hodnosti nebylo nikdy oficiálně schváleno). Dobře známá postava české historie Albrecht z Valdštejna byl za třicetileté války jako nejvyšší velitel císařských vojsk rovněž jmenován do hodnosti generalissima.

Krokvice

Na ilustračním snímku uniforma z období krátce po vzniku Československa, s označením počtu let odsloužených v legii.

Na rozdíl od ciziny, u nás se na vojenských epoletách nikdy příliš neujalo označení v podobě tzv. "šípů" či "véček", které se odborně nazývají pozapomenutým výrazem "krokvice". V současné době je používá Hradní stráž k označení poddůstojníků a praporčíků. Pokud už se u nás používaly, obvykle se nejednalo o hodnost v pravém smyslu slova, nýbrž o označení ročníku u studentů vojenských škol nebo o vyjádření jinak významného počtu odsloužených let. V ozbrojených silách jiných států je naopak tento symbol velmi rozšířen, zejména u nižších hodnostních sborů.

V populárním díle "Šifra mistra Leonarda" zaznívá v této souvislosti zajímavá hypotéza. Původní astronomické značky planet Venuše a Mars se staly biologickými symboly pohlaví, které dobře známe z učebnic přírodopisu. Těmto ikonám předcházely jednodušší symboly, kdy muž byl představován tupým břitem s vrcholem orientovaným vzhůru, zatímco ženu reprezentoval naopak vrchol směřující dolů. Mužská ikona symbolizovala agresi a mužnost, a proto je také dodnes používána jako označení vojenské hodnosti. Dlužno dodat, že žádný dostupný zdroj nám zatím tuto hypotézu nepotvrdil a nelze tedy vyloučit, že se jedná pouze o autorovu "básnickou licenci", neboli že si to celé vymyslel. Na což má, jakožto beletrista, plné právo. A když už jsme vstoupili na tenký let, ještě uvedeme domněnku, že funkcí epolet (nárameníků) je nejen informovat o hodnosti nositele, ale také opticky rozšířit jeho ramena a tím podtrhnout jeho mužskou přitažlivost.