Spolupracují s námi

Sleva pro válečné veterány

Zveřejněno 11. 5. 2023

Ve čtvrtek 11. 5. 2023 proběhlo z iniciativy vedoucí Komunitního centra pro válečné veterány Olomouc v areálu vojenského hřbitova Olomouc–Černovír pracovní jednání o možnostech úpravy areálu. Účelem svolaného pracovního jednání bylo najít cesty, jak vytvořit z vojenského hřbitova důstojné pietní místo, které by připomínalo vojenské tradice naší vlasti a naší armády a zároveň by zvyšovalo hodnotu Olomouce, jakožto historického města s řadou unikátních památek.

Jednání se zúčastnili: Primátor statutárního města Olomouce Mgr. Miroslav Žbánek, MPA, náměstkyně primátora statutárního města Olomouce Mgr. Miroslava Ferancová, ředitel Hřbitovy města Olomouce RNDr. Ladislav Šnevajs, zástupce spolku Signum belli Radim Kapavík, ředitel Vojenské nemocnice Olomouc plukovník gšt. v záloze MUDr. Martin Svoboda, vedoucí Komunitního centra pro válečné veterány Olomouc kapitánka Mgr. Dana Václavíková a pracovník Komunitního centra pro válečné veterány Olomouc Mgr. Zdeněk Zeman.

Historie vojenského hřbitova sahá do poloviny devatenáctého století a k pohřbívání sloužil až do poloviny dvacátého století, naprostá většina pohřbených vojáků jsou však oběti první světové války, které zemřely ve zdravotnických zařízeních v posádce Olomouc. Na hřbitově je pochováno přibližně tři tisíce vojáků a až na výjimky v řádu jednotlivců jsou všichni identifikováni, včetně dislokace v jednotlivých hrobech, kam bývali pohřbíváni obvykle po dvou. Neidentifikovaná těla patřila vojákům, kteří se do péče vojenské nemocnice dostali v bezvědomí a bez dokladů a jako anonymní již byli pohřbeni, tedy šance na dodatečnou identifikaci již prakticky není a práci na identifikaci pohřbených tak lze považovat za dokončenou. Pohřbení vojáci náleželi k minimálně třinácti národnostem a více náboženským konfesím (muslimové, židé, pravoslavní, a z největší části katoličtí a protestantští křesťani), což z areálu činí velmi unikátní historickou památku.

Zejména vlivem necitlivých zásahů ve druhé polovině dvacátého století se z původních litinových křížů, které označovaly hroby vojáků katolického (kříž tzv. jetelový) a pravoslavného (kříž tzv. patriarší) vyznání, se na svém místě nedochoval žádný. Stejně tak se nedochovalo označení žádného hrobu židovského. Pouze muslimské hroby, vzhledem k tomu, že stély jsou kamenné (betonové) zůstaly z velké části zachovány. Celkově však plocha hřbitova působí značně pustým dojmem a jednotlivé oběti války zůstávají pro návštěvníky zcela anonymní, přestože jejich identita i umístění v hrobech jsou známy.

Během prvního pracovního jednání si zástupci zainteresovaných stran vyměnili svoje představy a nastínili možné způsoby jejich realizace.